Nevím

Nevím, jak vaše děti, ale můj Max řve.
Asi se není čemu divit, naše rodina bývala vždy hlučnější a zejména babička Anička byla proslulá hlasem halekavým, jehož naléhavosti...a zejména intenzitě, se nedalo protiviti.
Také klenby našeho stavení dělají své. Přejí mé vlastní hudební produkci a zpěvánky v koupelně či kuchyni stojí za to.
Ale Max prostě řve příšerně. Asi si uvědomuje, že má poněkud starší rodiče a pro jistotu přidá na decibelech, neboť co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.
Nezabírala žádná z běžných výchovných metod. Domlouvali jsme, vysvětlovali jsme, sobě ucpávali uši, Maxovi ucpávali hubinku, občas i výchovná padla...a nic. Řval pořád.
Hulákal své oblíbené písně, ryčel nově naučené básně, kvílel přání i stížnosti, ječel nadšením z počinů svých rodičů...no děs, přátelé.
Dnes jsme již začali uvažovat o medikaci, samozřejmě pro nás, pro rodiče, protože dítě zjevně prospívá a kromě toho řevu není co reklamovat .
A tu náhle promluvilo dítě Max tichým klidným  lidským hláskem ( ve své oblíbené schizofrenní druhé osobě čísla jednotného) a téměř šeptajíc pravilo: " Nekřič, nebo se tě to malinké koťátko bude bát."
Nu, Diplom Pedagogické fakultě asi nevrátím, ale jdu si poznamenat do deníčku, že ani po těch letech praxe toho o dětech moc nevím...

Prázdniny...léto...odpočinek?

Odpočívat je náročné. Odpočívat je vysilující.
Člověk se k odpočinku douho chystá. Děsně se uhoní, aby byl dostatečně připraven dopřát duši i tělu oddech.
A pak je to tady a já ne a ne zabrat. Tak usilovně se snažím OPRAVDU odpočívat, že jsem celá upachtěná, aby to klaplo.
Je tak uvolňující setkat se s těmi, na které jsem celý rok neměla čas. Prý. Tak pak  nechápu, proč nejsem happy při letních grilovačkách. Že by to bylo tím, jak jsem sháněla tu krkovičku, domácí chleba, dřevené uhí a pak se vracela pro ďábelskou omáčku, na kterou jsem zapomněla jako na smrt? Taky jsem se málem přerazila ve sprše, abych před přátele nastoupila voňavá...no, učesat jsem se už nestihla, ale co, mají mě rádi takovou, jaká jsem,... aspoň to kdysi říkali. Že vypadám unaveně ???? Tak to dík, zase vás někdy pozvu , bando.
No nic, opravdu, NIC jsem nestihla.
Nebyla jsem na těch místech, která jsem se chystala navštívit. Nevyspala jsem se ( to snad až bude Max v pubertě...aha...tak to zase už ne). Nikde jsem se nepředvedla ( buď jsem byla zpocená, nebo zmoklá), nezhubla jsem ( to ty snídaně a melouny a koktejly za osamělých večerů). Taky jsem se ještě pořád neprovdala ( promiň, mami, fakt se snažím).
Vy, kteří mne znáte, máte momentálně v očích nevyřčenu otázku: se ukaž, ty věčná optimistko, tak ven s tím, s něčím pozitivním, neříkej, že tam něco nemáš!!!
Mám!!! S těmahle jsem si tedy opravdu příliš neodpočala, ale ( teď si klepu významně na rameno) fakticky se mi povedli.
http://www.felinoterapie.cz/products/kotatka-k-dispozici/