A že prý

" Nejsi na fejsu, nevoláš, nejezdíš, nepřispíváš do blogu, žiješ ty vůbec?", atakovala mě známá.
Sice mě potěšilo, že mne postrádá, ale , vážení přátelé, má absence ve výše uvedeném rozsahu naopak znamená, že žiju.
Tedy - záleží na úhlu pohledu, ale posuďte sami, co vše se na tom šírém světě děje a já u toho nezbytně musím být:
- padají jabka
- padají ořechy
- dozrávají poslední maliny
- Max pořád ignoruje existenci nočníku a problém vyřešil tak, že všechna slova spojená s vyměšováním zrušil. Zajímavá taktika.
- koťata zjistila, že jsem zde pro ně a rozhodla se mě milovat. Všechna najednou.
- měla bych si najít novou práci
- ustřihla jsem si vlasy a nový účes, aby vypadal ležérně, vyžaduje třikrát více času, než ten předchozí
- atp.
Mimo to jsem zjistila, že Kočičí herna, nikterak nepropagovaná, během letních a podzimních měsíců zaznamenává velkou návštěvnost. Jsou to prima chvíle, ale i tak se nezastavím.
Můj přítel, kdysi, v dřevních dobách, říkal: " Pánbíček mě vždycky potrestal tím, že mi má přání splnil." Měl tím na mysli, že každou z dívek, kterou miloval, následně i pojal za manželku...aby ji pak vystřídala jiná manželka, kterou si též vymodlil.
O mne, naštěstí, na nejvyšších místech nepožádal :D.
Chtěla jsem jeho citát použít jako oslí můstek, ale hm, jsem nějak vedle, protože vlastně jsem  chtěla říci, že jsem si tak dlouho přála, aby se felinoterapie více objevovala v médiích, že ejhle, v úterý 4.10. od božího rána budu s kočkama v Dobrém ránu z Ostravy a již mne jímá hrůza, kterak to zvládneme.
Snad to děvčatům ( chlapce necháme doma, označkovali by aparaturu i možná i sympatické moderátory)vysvětlím, že propagace felinoterapie jest věcí důležitou a že případný úprk z otevřeného studia do kanceláře ředitele je potupný.
Nu což, diváci mají rádi akci, tak kdyby k ní případně došlo, snad tím sledovanost České televize nijak neutrpí.

Příklady táhnou

"Tak tě používám ve výuce", pravila má kamarádka, psycholožka, a mne zatlo.
"Pro ilustraci v předmětu komunikace uvádím , kterak tvůj osmnáctiměsíční syn pravil: Kdo pápal , ten kákal."
" No a co oni na to?"
"No, dotazují se, kterak toho lze dosáhnout, tak jim říkám, že je to pravděpodpbně způsobeno faktem, že matka je ve zralém věku."
Tak teď nevím, mám tak nějak rozvinutou představivost, co slyším, to i vidím, a při představě slova "zralý" si nemohu pomoci, vidím švestku, takovou tu akorát k setřesení, k utrhnutí už ani tak moc ne.
Ale možná to nebude tak zlé, po obědě si k Maxíkovi přilehla kočka Kačenka, kastrátka v letech, a Maxík jí konejšivě broukal do kožichu: " No jó, Kateřino, ty jsi krásná, jako Vikinka( asi 4 roky) a taky jako maminka... "
Slíva-neslíva, nemít Maxe (a nemít Max Kačenku),  asi si stěží poslechnu, jaká jsem krásná.