Asi se není čemu divit, naše rodina bývala vždy hlučnější a zejména babička Anička byla proslulá hlasem halekavým, jehož naléhavosti...a zejména intenzitě, se nedalo protiviti.
Také klenby našeho stavení dělají své. Přejí mé vlastní hudební produkci a zpěvánky v koupelně či kuchyni stojí za to.
Ale Max prostě řve příšerně. Asi si uvědomuje, že má poněkud starší rodiče a pro jistotu přidá na decibelech, neboť co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.
Nezabírala žádná z běžných výchovných metod. Domlouvali jsme, vysvětlovali jsme, sobě ucpávali uši, Maxovi ucpávali hubinku, občas i výchovná padla...a nic. Řval pořád.
Hulákal své oblíbené písně, ryčel nově naučené básně, kvílel přání i stížnosti, ječel nadšením z počinů svých rodičů...no děs, přátelé.
Dnes jsme již začali uvažovat o medikaci, samozřejmě pro nás, pro rodiče, protože dítě zjevně prospívá a kromě toho řevu není co reklamovat .
A tu náhle promluvilo dítě Max tichým klidným lidským hláskem ( ve své oblíbené schizofrenní druhé osobě čísla jednotného) a téměř šeptajíc pravilo: " Nekřič, nebo se tě to malinké koťátko bude bát."
Nu, Diplom Pedagogické fakultě asi nevrátím, ale jdu si poznamenat do deníčku, že ani po těch letech praxe toho o dětech moc nevím...
A to jsi prosím zkušený letitý pedagog, který povil dva potomky!
OdpovědětVymazatTuto zdařilou fotku jsem ti dodala i na Spolužáky do fotoalba MAX :-)
Krásný chlapeček, povedl se.
Řve? Nech ho, potřebuje TO ze sebe asi dostat. Co? Poslouchej, třeba se to dozvíš, hahaha ...
Možná je to jen typický chlapský egocentrismus.
Horší by bylo, kdyby jen mlčel.
Mlčení - to už je taková malá smrt, odevzdanost a rezignace.
A co je jinak nového?
Jedu příští týden na kontrolní den do Beskyd. V roubence mi řádili zloději a vyškubali veškerou elektroinstalaci. Pracky, aby těm lumpům upadly!
Pokud se chceš setkat, zavolej.
Mobil mám furt stejný.