Jsem matka pokrytec

- Nemuckej se s tou Amynou, Maxíčku! Slyšííííííš!!! Přestaň ji muckat na tu hubu špinavou, víš že ji má umazanou. Od těch krtků ji má špinavou. Víš přece, těch krtků, jak je chytá a tou hubou je pak papá!
- Maxíček má taky špinavou hubu, kuřátko papal!
A sakra, všichni jsme u nedělního oběda kuřátko papali, zkusím to dítě obloudit tvrzením, že kulinářská úprava ZCELA mění podstatu věci. Jen nevím, kterak o tom přesvědčím sebe.

Mohou ještě překvapit, ale výběr koťátek pro teprapeutickou průpravu už byl učiněn.

Uršula ( pracovně zvána Gertrůda) by na sobě nechala štípat dříví a Guth-Jarkovský by z ní měl radost: k misce se, dáma,  nehrne a když už k ní nonšalantním krokem dokráčí, nežere, alébrž stoluje. Přesto je nejhmotnějším dítkem v rodince a velkou individualistkou. ( Čivava Pikola  - na fotografii vpravo volně ložená - NENÍ k mání, protože je věrná, oddaná, hlídací a žije s námi už 16!!! let)

Ushi ( Nožička) a Uriáš ( Uriáš :) ) budou ozdobou každého gauče i stolu. Budou tam nejlepší, protože jediní - ani tam, ani tam už se nikdo a nic nevejde. Uriáš má velmi zvláštní oči a pohled cynika, je vyrovnaný, až běda. Jsa zasednut v křesle, stoický klid ho neopouští.

Chlapec Ushi Nožička nám krásně světlá, třeba se dopracuje holubičí šedi, když už má tu holubičí povahu. Pro Nožičku máme všichni slabost.

Ulrika ( Gertrůda Bílá) je jemná bytost a spolu  s krásnookým Ulli Pepem ( Nožičkův Bratr) jsou volní pro laskavé zájemce do domova se stále plnou miskou (  více misek vítáno).

Tak nám začaly prázdniny.

Je nejvyšší čas si odpočnout ,
(Kubísek)

 lehnout si do trávy,
( Tygřík)

 vyrazit si do přírody,
(Kenja)

 odpočnout si na gauči,
(Kabina)

 pořádně si zablbnout,
( Indiana)

 dobře se najíst,
(Kubísek a Nourek)

 věnovat se dětem
(Dodžík)

 a hlavně DĚTEM!!!
(Maxík a Twinky)

Noci s kočkou Kabinou

Kabina se samozřejmě nejmenuje Kabina. Je naším prvním odchovem a v průkazu původu má uvedeno vznešené Cabernet By My Side. Začínali jsme u písmene C, protože na A a B nás žádná zajímavá jména nenapadala a protože vrhů A a B byly v okolních chovatelských stanicích mraky. Většina také u Béčka skončila, protože dospívající koťátka jsou v kolektivu mortal combat a vydrží jen ten, kdo má pevné nervy.
Kterak Kabina k felinoterapii nás přivedla, tak o tom až jindy, nyní pouze krátce  přiblížím, jak vypadají naše společné noci s profesionální terapeutkou.
Zdali a kdy Kabinka papá a kaká, to nevíme, protože je dáma a tyto činnosti dělá zásadně v utajení.
Celý den prožívá buď na kuchyňské lince, nebo na gauči, kde odpočívá. Odpočívá velmi intenzivně a zodpovědně.
Úderem 22. hodiny se Kabinka s významnými pohledy přemisťuje do ložnice , kde má své stabilní místo na polštáři u čela postele. Tam na mne čeká ( Padej do postele! Máš spát 8 hodin! ) a přestože to vypadá, že Kabina jde spát, ona vlastně jde do práce.
Většinu nocí spí nad mou hlavou a téměř o ní nevím, kromě občasného - a velmi příjemného- předení.
Noci po náročných dnech nebo při bolestech hlavy jsou jiné. Kabina se posouvá níže a spí tak, že objímá mou hlavu předníma tlapkama, nebo se kolem temene hlavy stočí do klubíčka....a přede.
Vydrží takto strávit celou noc. Nevím, jak to dělá, že zvolenou polohu zachová i tehdy, když se otočím na druhý bok.
Dříve jsem jí stříhala drápky, co kdyby se ve spánku zapomněla, tlapy má proklatě blízko spánkům a očím. Nicméně za těch pět společných let drápky nevytáhla a spánek s ní je nesmírně úlevný.
Rozhodně se nedá říct, že by se ke mně tulila. Tulení, jsem-li vyčerpaná, vysloveně nesnáším. Kočka prostě nabídne fyzický kontakt , který si sama řídí a já mohu usnout se stoprocentní jistotou, že ví, co činí. Nemusím dělat nic, jen jí nebráním v tom, co chce dělat sama.
Její pozice v kolektivu ostatních koček je absolutně neotřesitelná, má respekt ( takže nevěřte, že kastráti jsou smečkou deptáni) a nikdo si nedovolil její místo zabrat.
Poslední dobou pozoruji, že podobný servis poskytuje výběrově i svým kočičím kolegyním. Snad se mi podaří pořídit fotografii té zvláštní polohy, kterou zaujímá i vůči jejich hlavičkám.

Nu, dobrá...

...tak já vám přece jen ta svá dílka ukážu. Koťátka Účková mají 8 týdnů, holčičky jsou dvě, kluci tři...a fotka kocourka Ushiho ( pracovně nazvaného Nožička) zde zatím chybí, protože nožičkoval tak rychle, že nebylo lze jej mou Nokií zachytit.

Polština má výborný výraz pro kočičky, které jsou určeny jen jako mazlíčci: majitelé nemají výstavní ambice a radostně souhlasí s tím, že mazlíček nebude mít nikdy další koťátka, ani nezahájí kariéru krycícho kocoura. "Kot na kolanka", říkají. Kočička na kolínka, na klín, tak takhle já vidím budoucnost všech našich Úček. Zatím zjišťuji, které z mimin se může hodit pro terapeutické účely a jsem moc zvědavá, jestli jsem si tipla správně - momentálně vede Ulli Pepe.
Děvčata jsou zatím obě volná (Ulrika a Urshula), o chlapcích (Ushi, Uriah Heep a Ulli Pepe) se živě diskutuje :D.

Urshula

Ulli Pepe je slunéčko sedmitečné.

Ulli Pepe zajímavě spinká.

Urshula

Uriah Heep

Uriášek se tváří jako mílius.

Číhání na strejdu Íštvana.

" To je vražda", napsala...slečna Urshula pokouší Twinkiho.

Ještě Urshula.

Ulrika, slečna Nevyfotitelná.

Čert a Urshula nikdy nespí.

Čeho si žádá doba

"Doba si žádá excelenci! Jen ti excelentní jsou úspěšní", zabil nás  hned ze startu vyhlášený lektor tréninku v komunikaci.
Pes by od nás kůrku nevzal, kolo by o nás nikdo neopřel a jen obava z ještě větší hanby, kterou by bylo vyklizení pozic a úprk z kurzu, nás přiměla vydržet v učebně.
Po strastiplných desítkách hodin tréninku , pádech na ústa vlastního intelektu a sbírání střípků sebeúcty ( nedostávalo-li se nám sil vlastních, podpírali jsme se kolegiálně navzájem), nastal obrat.
Když jsme odjížděli z posledního setkání, utahaní jako koťata, každý z nás to věděl : Jsem excelentní. Jsem absolutně nedostižný v ..... .
Díkybohu se s blaženým pocitem výlučnosti současně dostavilo i uvědomění si té ukrutné dřiny a osobních faux pas, která předcházela zjištění , V ČEM TO, sakrbé, jsem vlastně nejlepší...
Zcela jistě je každý z nás v něčem absolutně originální a nepřekonatelný, v řadě dalších věcí jsme prostředně dobří a jiné zvládáme, jak to zrovna jde.
Současně nás ale definuje i to, v čem jsme naprosto mimo, co nám fakticky nejde, na co jsme leví, blbí ...neboli jak to krásně vyjadřuje moje kamarádka: " No tak na to jsem úplně aua."

"Můj manžel se s ní teda výborně mazlí," vyrazila mi dech nová majitelka kočičky od nás, já chvilku nechápala, co mi to sděluje a výraz jsem měla nepochybně zděšený. " A taky ho má ona nejraději, protože jí dovolí spát s námi v posteli." Tak a teď už jsem byla skoro doma. Kočičku si paní pořizovala bez vědomí manžela a jeho výraz, když jsem stanula před dveřmi s přepravkou a on mi otevřel, nezapomenu nikdy.
"Taky jí dávám uzenáče, to by tady nikoho nenapadlo, že kočka potřebuje rybu", pochválil se pán. Kočice seděla na gauči, v rámci kočičích mimických schopností celá vysmátá, paní na mě spiklenecky mrkala a já pochopila, že v této domácnosti si každý svou parketu excelence ( s nepatrnou podporou kolektivu) našel.
Co jsem to vlastně chtěla napsat? Aha, že nejsem excelentní fotograf. Focení dopadlo katastroficky. To opravdu musíte vidět.

Víkendový plán

Dostavím-li se v pondělí do práce se zelenými koleny, znamená to, že byl krásný slunečný víkend a já jsem vášnivě...........a já jsem vášnivě fotila koťáta! Ano, ano, je nejvyšší čas je představit. Doufám, že když je poprvé postavím na trávník,  budou v dostatečném šoku, aby vydržela aspoň tři vteřiny pózovat, než je vyblejsknu.
Nedostvím-li se na pracoviště vůbec, pak vězte, že mimina v šoku nebyla, pózovat nevydržela a vzala to ozlomkrky směr louka-les-skládka-Třinecké železárny ...a tam někde je budu hledat.
Focení mláďátek je též prubířským kamenem každého vztahu. Aťje vaše zjištění jakékoliv, aťje váš partner(ka) fotografické nemehlo, nebo naopak druhý Sudek ( Ano, SUDEK jsem napsala, nikoliv SAUDEK, fotíme kočičky, ne ty...no, tamty...kočičky :D.),  fotoden doporučuji zakončit  večeří u vína.
Vidím to na víno, chleba a kousek sýra, protože na přípravu ničeho komplikovanějšího již nebudete mít sílu.
Ale možná vás překvapí, jak příjemné to může být.
(Nezapomeňte si vzájemně odpustit rozšlápnutý objektiv a případné drobné doprovodné nehody, jako např. nechtěné smazání všech snímků z karty, atp :)).