Nevím

Nevím, jak vaše děti, ale můj Max řve.
Asi se není čemu divit, naše rodina bývala vždy hlučnější a zejména babička Anička byla proslulá hlasem halekavým, jehož naléhavosti...a zejména intenzitě, se nedalo protiviti.
Také klenby našeho stavení dělají své. Přejí mé vlastní hudební produkci a zpěvánky v koupelně či kuchyni stojí za to.
Ale Max prostě řve příšerně. Asi si uvědomuje, že má poněkud starší rodiče a pro jistotu přidá na decibelech, neboť co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.
Nezabírala žádná z běžných výchovných metod. Domlouvali jsme, vysvětlovali jsme, sobě ucpávali uši, Maxovi ucpávali hubinku, občas i výchovná padla...a nic. Řval pořád.
Hulákal své oblíbené písně, ryčel nově naučené básně, kvílel přání i stížnosti, ječel nadšením z počinů svých rodičů...no děs, přátelé.
Dnes jsme již začali uvažovat o medikaci, samozřejmě pro nás, pro rodiče, protože dítě zjevně prospívá a kromě toho řevu není co reklamovat .
A tu náhle promluvilo dítě Max tichým klidným  lidským hláskem ( ve své oblíbené schizofrenní druhé osobě čísla jednotného) a téměř šeptajíc pravilo: " Nekřič, nebo se tě to malinké koťátko bude bát."
Nu, Diplom Pedagogické fakultě asi nevrátím, ale jdu si poznamenat do deníčku, že ani po těch letech praxe toho o dětech moc nevím...

Prázdniny...léto...odpočinek?

Odpočívat je náročné. Odpočívat je vysilující.
Člověk se k odpočinku douho chystá. Děsně se uhoní, aby byl dostatečně připraven dopřát duši i tělu oddech.
A pak je to tady a já ne a ne zabrat. Tak usilovně se snažím OPRAVDU odpočívat, že jsem celá upachtěná, aby to klaplo.
Je tak uvolňující setkat se s těmi, na které jsem celý rok neměla čas. Prý. Tak pak  nechápu, proč nejsem happy při letních grilovačkách. Že by to bylo tím, jak jsem sháněla tu krkovičku, domácí chleba, dřevené uhí a pak se vracela pro ďábelskou omáčku, na kterou jsem zapomněla jako na smrt? Taky jsem se málem přerazila ve sprše, abych před přátele nastoupila voňavá...no, učesat jsem se už nestihla, ale co, mají mě rádi takovou, jaká jsem,... aspoň to kdysi říkali. Že vypadám unaveně ???? Tak to dík, zase vás někdy pozvu , bando.
No nic, opravdu, NIC jsem nestihla.
Nebyla jsem na těch místech, která jsem se chystala navštívit. Nevyspala jsem se ( to snad až bude Max v pubertě...aha...tak to zase už ne). Nikde jsem se nepředvedla ( buď jsem byla zpocená, nebo zmoklá), nezhubla jsem ( to ty snídaně a melouny a koktejly za osamělých večerů). Taky jsem se ještě pořád neprovdala ( promiň, mami, fakt se snažím).
Vy, kteří mne znáte, máte momentálně v očích nevyřčenu otázku: se ukaž, ty věčná optimistko, tak ven s tím, s něčím pozitivním, neříkej, že tam něco nemáš!!!
Mám!!! S těmahle jsem si tedy opravdu příliš neodpočala, ale ( teď si klepu významně na rameno) fakticky se mi povedli.
http://www.felinoterapie.cz/products/kotatka-k-dispozici/

Jsem matka pokrytec

- Nemuckej se s tou Amynou, Maxíčku! Slyšííííííš!!! Přestaň ji muckat na tu hubu špinavou, víš že ji má umazanou. Od těch krtků ji má špinavou. Víš přece, těch krtků, jak je chytá a tou hubou je pak papá!
- Maxíček má taky špinavou hubu, kuřátko papal!
A sakra, všichni jsme u nedělního oběda kuřátko papali, zkusím to dítě obloudit tvrzením, že kulinářská úprava ZCELA mění podstatu věci. Jen nevím, kterak o tom přesvědčím sebe.

Mohou ještě překvapit, ale výběr koťátek pro teprapeutickou průpravu už byl učiněn.

Uršula ( pracovně zvána Gertrůda) by na sobě nechala štípat dříví a Guth-Jarkovský by z ní měl radost: k misce se, dáma,  nehrne a když už k ní nonšalantním krokem dokráčí, nežere, alébrž stoluje. Přesto je nejhmotnějším dítkem v rodince a velkou individualistkou. ( Čivava Pikola  - na fotografii vpravo volně ložená - NENÍ k mání, protože je věrná, oddaná, hlídací a žije s námi už 16!!! let)

Ushi ( Nožička) a Uriáš ( Uriáš :) ) budou ozdobou každého gauče i stolu. Budou tam nejlepší, protože jediní - ani tam, ani tam už se nikdo a nic nevejde. Uriáš má velmi zvláštní oči a pohled cynika, je vyrovnaný, až běda. Jsa zasednut v křesle, stoický klid ho neopouští.

Chlapec Ushi Nožička nám krásně světlá, třeba se dopracuje holubičí šedi, když už má tu holubičí povahu. Pro Nožičku máme všichni slabost.

Ulrika ( Gertrůda Bílá) je jemná bytost a spolu  s krásnookým Ulli Pepem ( Nožičkův Bratr) jsou volní pro laskavé zájemce do domova se stále plnou miskou (  více misek vítáno).

Tak nám začaly prázdniny.

Je nejvyšší čas si odpočnout ,
(Kubísek)

 lehnout si do trávy,
( Tygřík)

 vyrazit si do přírody,
(Kenja)

 odpočnout si na gauči,
(Kabina)

 pořádně si zablbnout,
( Indiana)

 dobře se najíst,
(Kubísek a Nourek)

 věnovat se dětem
(Dodžík)

 a hlavně DĚTEM!!!
(Maxík a Twinky)

Noci s kočkou Kabinou

Kabina se samozřejmě nejmenuje Kabina. Je naším prvním odchovem a v průkazu původu má uvedeno vznešené Cabernet By My Side. Začínali jsme u písmene C, protože na A a B nás žádná zajímavá jména nenapadala a protože vrhů A a B byly v okolních chovatelských stanicích mraky. Většina také u Béčka skončila, protože dospívající koťátka jsou v kolektivu mortal combat a vydrží jen ten, kdo má pevné nervy.
Kterak Kabina k felinoterapii nás přivedla, tak o tom až jindy, nyní pouze krátce  přiblížím, jak vypadají naše společné noci s profesionální terapeutkou.
Zdali a kdy Kabinka papá a kaká, to nevíme, protože je dáma a tyto činnosti dělá zásadně v utajení.
Celý den prožívá buď na kuchyňské lince, nebo na gauči, kde odpočívá. Odpočívá velmi intenzivně a zodpovědně.
Úderem 22. hodiny se Kabinka s významnými pohledy přemisťuje do ložnice , kde má své stabilní místo na polštáři u čela postele. Tam na mne čeká ( Padej do postele! Máš spát 8 hodin! ) a přestože to vypadá, že Kabina jde spát, ona vlastně jde do práce.
Většinu nocí spí nad mou hlavou a téměř o ní nevím, kromě občasného - a velmi příjemného- předení.
Noci po náročných dnech nebo při bolestech hlavy jsou jiné. Kabina se posouvá níže a spí tak, že objímá mou hlavu předníma tlapkama, nebo se kolem temene hlavy stočí do klubíčka....a přede.
Vydrží takto strávit celou noc. Nevím, jak to dělá, že zvolenou polohu zachová i tehdy, když se otočím na druhý bok.
Dříve jsem jí stříhala drápky, co kdyby se ve spánku zapomněla, tlapy má proklatě blízko spánkům a očím. Nicméně za těch pět společných let drápky nevytáhla a spánek s ní je nesmírně úlevný.
Rozhodně se nedá říct, že by se ke mně tulila. Tulení, jsem-li vyčerpaná, vysloveně nesnáším. Kočka prostě nabídne fyzický kontakt , který si sama řídí a já mohu usnout se stoprocentní jistotou, že ví, co činí. Nemusím dělat nic, jen jí nebráním v tom, co chce dělat sama.
Její pozice v kolektivu ostatních koček je absolutně neotřesitelná, má respekt ( takže nevěřte, že kastráti jsou smečkou deptáni) a nikdo si nedovolil její místo zabrat.
Poslední dobou pozoruji, že podobný servis poskytuje výběrově i svým kočičím kolegyním. Snad se mi podaří pořídit fotografii té zvláštní polohy, kterou zaujímá i vůči jejich hlavičkám.

Nu, dobrá...

...tak já vám přece jen ta svá dílka ukážu. Koťátka Účková mají 8 týdnů, holčičky jsou dvě, kluci tři...a fotka kocourka Ushiho ( pracovně nazvaného Nožička) zde zatím chybí, protože nožičkoval tak rychle, že nebylo lze jej mou Nokií zachytit.

Polština má výborný výraz pro kočičky, které jsou určeny jen jako mazlíčci: majitelé nemají výstavní ambice a radostně souhlasí s tím, že mazlíček nebude mít nikdy další koťátka, ani nezahájí kariéru krycícho kocoura. "Kot na kolanka", říkají. Kočička na kolínka, na klín, tak takhle já vidím budoucnost všech našich Úček. Zatím zjišťuji, které z mimin se může hodit pro terapeutické účely a jsem moc zvědavá, jestli jsem si tipla správně - momentálně vede Ulli Pepe.
Děvčata jsou zatím obě volná (Ulrika a Urshula), o chlapcích (Ushi, Uriah Heep a Ulli Pepe) se živě diskutuje :D.

Urshula

Ulli Pepe je slunéčko sedmitečné.

Ulli Pepe zajímavě spinká.

Urshula

Uriah Heep

Uriášek se tváří jako mílius.

Číhání na strejdu Íštvana.

" To je vražda", napsala...slečna Urshula pokouší Twinkiho.

Ještě Urshula.

Ulrika, slečna Nevyfotitelná.

Čert a Urshula nikdy nespí.