A že prý

" Nejsi na fejsu, nevoláš, nejezdíš, nepřispíváš do blogu, žiješ ty vůbec?", atakovala mě známá.
Sice mě potěšilo, že mne postrádá, ale , vážení přátelé, má absence ve výše uvedeném rozsahu naopak znamená, že žiju.
Tedy - záleží na úhlu pohledu, ale posuďte sami, co vše se na tom šírém světě děje a já u toho nezbytně musím být:
- padají jabka
- padají ořechy
- dozrávají poslední maliny
- Max pořád ignoruje existenci nočníku a problém vyřešil tak, že všechna slova spojená s vyměšováním zrušil. Zajímavá taktika.
- koťata zjistila, že jsem zde pro ně a rozhodla se mě milovat. Všechna najednou.
- měla bych si najít novou práci
- ustřihla jsem si vlasy a nový účes, aby vypadal ležérně, vyžaduje třikrát více času, než ten předchozí
- atp.
Mimo to jsem zjistila, že Kočičí herna, nikterak nepropagovaná, během letních a podzimních měsíců zaznamenává velkou návštěvnost. Jsou to prima chvíle, ale i tak se nezastavím.
Můj přítel, kdysi, v dřevních dobách, říkal: " Pánbíček mě vždycky potrestal tím, že mi má přání splnil." Měl tím na mysli, že každou z dívek, kterou miloval, následně i pojal za manželku...aby ji pak vystřídala jiná manželka, kterou si též vymodlil.
O mne, naštěstí, na nejvyšších místech nepožádal :D.
Chtěla jsem jeho citát použít jako oslí můstek, ale hm, jsem nějak vedle, protože vlastně jsem  chtěla říci, že jsem si tak dlouho přála, aby se felinoterapie více objevovala v médiích, že ejhle, v úterý 4.10. od božího rána budu s kočkama v Dobrém ránu z Ostravy a již mne jímá hrůza, kterak to zvládneme.
Snad to děvčatům ( chlapce necháme doma, označkovali by aparaturu i možná i sympatické moderátory)vysvětlím, že propagace felinoterapie jest věcí důležitou a že případný úprk z otevřeného studia do kanceláře ředitele je potupný.
Nu což, diváci mají rádi akci, tak kdyby k ní případně došlo, snad tím sledovanost České televize nijak neutrpí.

Příklady táhnou

"Tak tě používám ve výuce", pravila má kamarádka, psycholožka, a mne zatlo.
"Pro ilustraci v předmětu komunikace uvádím , kterak tvůj osmnáctiměsíční syn pravil: Kdo pápal , ten kákal."
" No a co oni na to?"
"No, dotazují se, kterak toho lze dosáhnout, tak jim říkám, že je to pravděpodpbně způsobeno faktem, že matka je ve zralém věku."
Tak teď nevím, mám tak nějak rozvinutou představivost, co slyším, to i vidím, a při představě slova "zralý" si nemohu pomoci, vidím švestku, takovou tu akorát k setřesení, k utrhnutí už ani tak moc ne.
Ale možná to nebude tak zlé, po obědě si k Maxíkovi přilehla kočka Kačenka, kastrátka v letech, a Maxík jí konejšivě broukal do kožichu: " No jó, Kateřino, ty jsi krásná, jako Vikinka( asi 4 roky) a taky jako maminka... "
Slíva-neslíva, nemít Maxe (a nemít Max Kačenku),  asi si stěží poslechnu, jaká jsem krásná.                                                                                

Nevím

Nevím, jak vaše děti, ale můj Max řve.
Asi se není čemu divit, naše rodina bývala vždy hlučnější a zejména babička Anička byla proslulá hlasem halekavým, jehož naléhavosti...a zejména intenzitě, se nedalo protiviti.
Také klenby našeho stavení dělají své. Přejí mé vlastní hudební produkci a zpěvánky v koupelně či kuchyni stojí za to.
Ale Max prostě řve příšerně. Asi si uvědomuje, že má poněkud starší rodiče a pro jistotu přidá na decibelech, neboť co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.
Nezabírala žádná z běžných výchovných metod. Domlouvali jsme, vysvětlovali jsme, sobě ucpávali uši, Maxovi ucpávali hubinku, občas i výchovná padla...a nic. Řval pořád.
Hulákal své oblíbené písně, ryčel nově naučené básně, kvílel přání i stížnosti, ječel nadšením z počinů svých rodičů...no děs, přátelé.
Dnes jsme již začali uvažovat o medikaci, samozřejmě pro nás, pro rodiče, protože dítě zjevně prospívá a kromě toho řevu není co reklamovat .
A tu náhle promluvilo dítě Max tichým klidným  lidským hláskem ( ve své oblíbené schizofrenní druhé osobě čísla jednotného) a téměř šeptajíc pravilo: " Nekřič, nebo se tě to malinké koťátko bude bát."
Nu, Diplom Pedagogické fakultě asi nevrátím, ale jdu si poznamenat do deníčku, že ani po těch letech praxe toho o dětech moc nevím...

Prázdniny...léto...odpočinek?

Odpočívat je náročné. Odpočívat je vysilující.
Člověk se k odpočinku douho chystá. Děsně se uhoní, aby byl dostatečně připraven dopřát duši i tělu oddech.
A pak je to tady a já ne a ne zabrat. Tak usilovně se snažím OPRAVDU odpočívat, že jsem celá upachtěná, aby to klaplo.
Je tak uvolňující setkat se s těmi, na které jsem celý rok neměla čas. Prý. Tak pak  nechápu, proč nejsem happy při letních grilovačkách. Že by to bylo tím, jak jsem sháněla tu krkovičku, domácí chleba, dřevené uhí a pak se vracela pro ďábelskou omáčku, na kterou jsem zapomněla jako na smrt? Taky jsem se málem přerazila ve sprše, abych před přátele nastoupila voňavá...no, učesat jsem se už nestihla, ale co, mají mě rádi takovou, jaká jsem,... aspoň to kdysi říkali. Že vypadám unaveně ???? Tak to dík, zase vás někdy pozvu , bando.
No nic, opravdu, NIC jsem nestihla.
Nebyla jsem na těch místech, která jsem se chystala navštívit. Nevyspala jsem se ( to snad až bude Max v pubertě...aha...tak to zase už ne). Nikde jsem se nepředvedla ( buď jsem byla zpocená, nebo zmoklá), nezhubla jsem ( to ty snídaně a melouny a koktejly za osamělých večerů). Taky jsem se ještě pořád neprovdala ( promiň, mami, fakt se snažím).
Vy, kteří mne znáte, máte momentálně v očích nevyřčenu otázku: se ukaž, ty věčná optimistko, tak ven s tím, s něčím pozitivním, neříkej, že tam něco nemáš!!!
Mám!!! S těmahle jsem si tedy opravdu příliš neodpočala, ale ( teď si klepu významně na rameno) fakticky se mi povedli.
http://www.felinoterapie.cz/products/kotatka-k-dispozici/

Jsem matka pokrytec

- Nemuckej se s tou Amynou, Maxíčku! Slyšííííííš!!! Přestaň ji muckat na tu hubu špinavou, víš že ji má umazanou. Od těch krtků ji má špinavou. Víš přece, těch krtků, jak je chytá a tou hubou je pak papá!
- Maxíček má taky špinavou hubu, kuřátko papal!
A sakra, všichni jsme u nedělního oběda kuřátko papali, zkusím to dítě obloudit tvrzením, že kulinářská úprava ZCELA mění podstatu věci. Jen nevím, kterak o tom přesvědčím sebe.

Mohou ještě překvapit, ale výběr koťátek pro teprapeutickou průpravu už byl učiněn.

Uršula ( pracovně zvána Gertrůda) by na sobě nechala štípat dříví a Guth-Jarkovský by z ní měl radost: k misce se, dáma,  nehrne a když už k ní nonšalantním krokem dokráčí, nežere, alébrž stoluje. Přesto je nejhmotnějším dítkem v rodince a velkou individualistkou. ( Čivava Pikola  - na fotografii vpravo volně ložená - NENÍ k mání, protože je věrná, oddaná, hlídací a žije s námi už 16!!! let)

Ushi ( Nožička) a Uriáš ( Uriáš :) ) budou ozdobou každého gauče i stolu. Budou tam nejlepší, protože jediní - ani tam, ani tam už se nikdo a nic nevejde. Uriáš má velmi zvláštní oči a pohled cynika, je vyrovnaný, až běda. Jsa zasednut v křesle, stoický klid ho neopouští.

Chlapec Ushi Nožička nám krásně světlá, třeba se dopracuje holubičí šedi, když už má tu holubičí povahu. Pro Nožičku máme všichni slabost.

Ulrika ( Gertrůda Bílá) je jemná bytost a spolu  s krásnookým Ulli Pepem ( Nožičkův Bratr) jsou volní pro laskavé zájemce do domova se stále plnou miskou (  více misek vítáno).

Tak nám začaly prázdniny.

Je nejvyšší čas si odpočnout ,
(Kubísek)

 lehnout si do trávy,
( Tygřík)

 vyrazit si do přírody,
(Kenja)

 odpočnout si na gauči,
(Kabina)

 pořádně si zablbnout,
( Indiana)

 dobře se najíst,
(Kubísek a Nourek)

 věnovat se dětem
(Dodžík)

 a hlavně DĚTEM!!!
(Maxík a Twinky)