Že by kniha?

Milí moji, tak jsem se pochlapila...pobabila? :D a konečně oslovila nakladatelství, zdali by měli zájem o knížku na téma felinoterapie. Že si stále někdo píše o doporučenou literaturu a články, a kde nic - tu nic.
A oni prý, ne že ne, ale potřebovali by vědět, zdali ( cca počet zájemců)  a kdo ( cílová skupina) by o ni měl zájem.
Takže bych si dovolila vás požádati, patříte-li o zájemce, abyste napsali na můj E-mail zdenkastihlova@seznam.cz  své ano :D a uvedli, zdali jste terapeut/chovatel/ rodič/hobbista :)/, atd.
Jsem plachá, podzimně líná osoba ( a v zimě bude hůř!), a již dopředu se bojím státi se autorkou :D,... ale pokud byste případně o publikaci stáli, já se hecnu. Sice to vypadá, že bych na to musela jít od lesa ( možná i od tundry) a navlíknout to na humoristickou literaturu, nebo, ach jo, nahodit mimikry literatury zvané "zvířátkové", ale co už!
Jak říká má souputnice z dob velmi dávných: "Co shoří, to neshnije ", tak čeho už se bát.

Trocha poesie...vás snad nezabije

Zdravím Vranívlasou Evičku a slibuji, že příští básen bude již kočičí.

Posel dobrých zpráv
chvostem na mě máv
Má to asi značiti
že ač všechno je v řiti
Hlavně, že jsem zdráv!

Světová výstava koček, ministr školství a housecats.

No ne že by tam byl, náš ministr. Nebo možná tam byl, ale rozhodně jsme se nepotkali. Vždycky jsem si myslela, že ani mne nikdy nikdo na světové výstavě koček nepotká, protože si o kočičích výstavkách myslím své. Ale jako vždy - odříkaného chleba největší krajíc. Takže šamponování, přečesávání, dloooouhá cesta , hotel, hahaha, o něm snad příště,...a Poznaň, krásná, historická, kterou bych zřejmě jinak nikdy nenavštívila.
Ale co bych tedy ministru školství doporučila - pokud tam opravdu nebyl - je nezavádět výchovu k vlastenectví a národní hrdosti do školských dokumentů, ale vysílat naše ratolesti co nejhojněji tam, kde si svou národnostní příslušnost uvědomí, i kdyby nechtěli.
Světová výstava koček v Poznani takovou přirozenou příležitostí určitě byla. Ačkoliv to někomu může připadat srandovní , " To hrali hymnu temu kocurovi co to vyhral? Si ze mně robiš kozy, ne..? *, člověku najednou docvaklo, o co v tom vlastenectví vlastně jde. O pocit, že člověk někam patří, že není sám, že jsou lidi, se kterými toho má hodně společného, o  jistoty. A že se to projeví tím, že partička z jedné země navlíkne žertovné kostýmy v národních barvách, skanduje a povzbuzuje své ušaté reprezentanty a jejich páníky? A proč ne?
Je fajn vyplout občas z toho našeho českého rybníčku a zasoutěžit si jen tak, pro radost a pro zábavu a zároveň si poplkat, jak to s tím chovem vedou jinde, a to nejen v Evropě.
A že tenhle příspěvek není o felinoterapii? Ale je. Světovými vítězi se staly i dvě kočky domácí. Ano, ano, i v této kategorii lze soutěžit, oba šampioni spolu se svou paničkou přijeli s výpravou z Finska. Takový housecat, aby mohl soutěžit, musí být očkovaný, čipovaný a kastrovaný ( takže o chovatelských profitech to nebude) , mít za sebou pár výstavek a být krásný ( v očích svého páníka, který by ho jinak na ty výstavky nebral). Majitelka obou finských vítězů  musela být v té slavné chvíli šťastná jako blecha, protože kromě těch pár minut slávy s poháry, kokardami a slavnostním defilé na výstvním molu za zvuků hymny si užívala obrovské,  hlučné a nepřehlédnutelné  morální podpory svého národního týmu. Nevěřím, že v té chvíli nebyla skrzevá ty své hauskety a ty své lidi dokonale šťastná. Bing ho, a jsme doma , ve felinoterapii.

* Děláš si ze mě legraci, ne? :)

Bez Jeho vědomí ani list ze stromu nespadne

Jsem si včera trochu četla. Říjen je za námi, ale s listopadem to má většina lidí velmi podobně. Všichni řeší deprese, a jak na ně. Skoro je mi trapné přiznat, že já podzim ráda. Může to být tím, že jsem se v říjnu narodila a čas a místo, kam přicházím, se mi hned zkraje líbilo, ale také tím, že každoročně můžu vzít jed na to, že v tomto období se mi budou dít věci. Vlastně všechny důležité věci se mi staly na podzim, a ať už někdo nový přišel, něco nového začalo, nebo někdo odešel, dala ta událost mému životu dynamiku a posunula jej o něco dopředu.
Přiznávám, že mi říjen a listopad voní hlínou, těch odchodů touto dobou bývalo více, ale nebýt jich, nedávalo by mi pár věcí smysl a netěšila bych se tak z toho, a těch, kteří zůstali.
Střídání ročních období nám patrně bylo darováno proto, abychom se měli čas aspoň v myšlenkách zastavit na cestě mezi šopinem ( ShoppingPark) a karfem ( Galerie) a odpoutat se od myšlenek, zdali ty loňské kozačky jsou ještě dívatelné, nebo už ne.
Ani kočky nejsou nesmrtelné. Bohužel bohudík.
A tak jsem si nad tím tělíčkem, než jsme ho zahrnuli hlínou ( aby husa kopla toho, kdo mě nahlásí na hygienu) opět uvědomila, že všechno na tomto světě máme jenou půjčené.
 A že se vrací bez výstrahy.
A že na to musím myslet vždycky, když se mi chce ukápnout jedovatou slinu, otrávit někomu den, zavařit svým blízkým, ...nebo nepohladit tu svou menažerii, když o to stojí a pekelně se mi plete pod nohy, když moooc spěchám.
Tímto dodatečně a úplně marně virtuálně hladím Kocourka Mourka, u kterého jsem na to všechno zapomněla.

Jak jsme se medializovali

Píši medializovaLI, nikoliv medializovaLY, neboť jsem nakonec nomimovala místo druhé kočičí dívky juniora, Dimitrije.
Celé zde:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10274470705-dobre-rano-s-jednickou/411236100071096/?video&index=172670#video
A dobře jsem učinila. Velikost Fláfíny poněkud zarážela koček neznalý televizní tým, takže Dimitrij byl tak akorát .
Navíc jsem se přesvědčila o tom, co již dávno tvrdím: řekněte maince, že se má exhibovat, protože je na místě nejkrásnější, ona se zamyslí, protáhne...a předvede se jako Miss Universe.
Fláfa ( kromě běžného zeslintání se v přepravce cestou tam - i zpět) nevykazovala nejmenší známky rozladění a evidentně ji mrzelo, že ten dobrman tam není proto, aby byl pokořen, ale že je to vlastně kolega.
Dimitrij se vymanil z domácího kruhu koťat , pochopil svou výlučnost až unikátnost, nechal si napovídat, jak by ho všichni chtěli a dokázal nemožné - setrvat na klíně  po celou požadovanou dobu.
A protože jsme se rozjeli, další možnost poslechnout si něco o felinoterapii a jejích možnostech v rodině současného typu mají zájemci na konferenci v Opavě (Slezská univerzita, 20.října 2011, Proměny rodiny). Tentokrát tedy již bez kočičích zástupců. Pokusím se pohovořit o tom, jak kočka dokáže ovlivnit stabilitu vztahů a jaké jsou naše zkušenosti v intervenční oblasti (zejména u dětí a mládeže v krizových situacích).
Mimochodem - škoda, že již kamery nezaznamenaly, jak vítězně se obě hvězdy vracely do kolektivu ...

A že prý

" Nejsi na fejsu, nevoláš, nejezdíš, nepřispíváš do blogu, žiješ ty vůbec?", atakovala mě známá.
Sice mě potěšilo, že mne postrádá, ale , vážení přátelé, má absence ve výše uvedeném rozsahu naopak znamená, že žiju.
Tedy - záleží na úhlu pohledu, ale posuďte sami, co vše se na tom šírém světě děje a já u toho nezbytně musím být:
- padají jabka
- padají ořechy
- dozrávají poslední maliny
- Max pořád ignoruje existenci nočníku a problém vyřešil tak, že všechna slova spojená s vyměšováním zrušil. Zajímavá taktika.
- koťata zjistila, že jsem zde pro ně a rozhodla se mě milovat. Všechna najednou.
- měla bych si najít novou práci
- ustřihla jsem si vlasy a nový účes, aby vypadal ležérně, vyžaduje třikrát více času, než ten předchozí
- atp.
Mimo to jsem zjistila, že Kočičí herna, nikterak nepropagovaná, během letních a podzimních měsíců zaznamenává velkou návštěvnost. Jsou to prima chvíle, ale i tak se nezastavím.
Můj přítel, kdysi, v dřevních dobách, říkal: " Pánbíček mě vždycky potrestal tím, že mi má přání splnil." Měl tím na mysli, že každou z dívek, kterou miloval, následně i pojal za manželku...aby ji pak vystřídala jiná manželka, kterou si též vymodlil.
O mne, naštěstí, na nejvyšších místech nepožádal :D.
Chtěla jsem jeho citát použít jako oslí můstek, ale hm, jsem nějak vedle, protože vlastně jsem  chtěla říci, že jsem si tak dlouho přála, aby se felinoterapie více objevovala v médiích, že ejhle, v úterý 4.10. od božího rána budu s kočkama v Dobrém ránu z Ostravy a již mne jímá hrůza, kterak to zvládneme.
Snad to děvčatům ( chlapce necháme doma, označkovali by aparaturu i možná i sympatické moderátory)vysvětlím, že propagace felinoterapie jest věcí důležitou a že případný úprk z otevřeného studia do kanceláře ředitele je potupný.
Nu což, diváci mají rádi akci, tak kdyby k ní případně došlo, snad tím sledovanost České televize nijak neutrpí.

Příklady táhnou

"Tak tě používám ve výuce", pravila má kamarádka, psycholožka, a mne zatlo.
"Pro ilustraci v předmětu komunikace uvádím , kterak tvůj osmnáctiměsíční syn pravil: Kdo pápal , ten kákal."
" No a co oni na to?"
"No, dotazují se, kterak toho lze dosáhnout, tak jim říkám, že je to pravděpodpbně způsobeno faktem, že matka je ve zralém věku."
Tak teď nevím, mám tak nějak rozvinutou představivost, co slyším, to i vidím, a při představě slova "zralý" si nemohu pomoci, vidím švestku, takovou tu akorát k setřesení, k utrhnutí už ani tak moc ne.
Ale možná to nebude tak zlé, po obědě si k Maxíkovi přilehla kočka Kačenka, kastrátka v letech, a Maxík jí konejšivě broukal do kožichu: " No jó, Kateřino, ty jsi krásná, jako Vikinka( asi 4 roky) a taky jako maminka... "
Slíva-neslíva, nemít Maxe (a nemít Max Kačenku),  asi si stěží poslechnu, jaká jsem krásná.