Když mi bylo patnáct, přála jsem si od života dvě věci:
- zemřít nejpozději v 25 letech, tedy mladá a krásná ( na tu trvanivost jsem moc nesázela)
- pokud bych se už měla dožít věku vyššího, tak abych byla dostatečně zvláštní, nikoliv však divná.

Pod pojmem divná jsem si vybavila  širokou škálu osob ženského pohlaví, které jsem znala.
Paní Pohlovou, přistěhovalou Pražandu, měla kocoura Molíka, filmovou hvězdu své doby, Molík smrděl ze 7 patra až do přízemí a chudák paní také. Nejezdila jsem kvůli ní výtahem.
Babičku Aničku, démonickou část mého já, která byla tak zvláštní...že v plném rozpuku své energie válcovala své okolí silou z neznámých zdrojů.
Babičku Albínu, křehoučkou bytůstku, která se vracela zpět v čase a povídala si s neviditelnými lidmi podivným Krásenským nářečím.
Paní Majerovou, snad stoletou žínku, která obývala zarostý domek, natolik spjatou se svým svobodným starým synkem , že spolu vůbec nemluvili, protože nebylo třeba. Zahrada je obrůstala neuvěřitelnou rychlostí a já věděla, že jednou zůstanou po snídani sedět v kuchyňce, břečtan obtočí kliku, a oni už nikdy nevyjdou.
Paní S., maminku mé spolužačky Jany, které nechala svou růžovou papučku, aby jí nebylo smutno a odjela do porodnice s obrovským břichem pro miminko. Pan S. pak přivezl  Jeníčka.Do dvou měsíců k Jeničkovi novou maminku, to dítě potřebuje matku. Jana vzala papučku a odjela k babičce, už jsme se neviděly.

Na ně, a též na mnohé jiné jsem si vzpomněla, když mi zleva přišla na klín příst Cassína. Zprava se vnutila Cabernet, ze skříně to komentovala Tiffany a z křesla naproti na mě láskyplně civěla Quentina.
Je čas odpískat dětské sny. Pětadvacítku jsem přežila a to, co žiju, je takové...ehm...zvláštní, asi.
"A kolik že těch koček teda máte?" , položila mou oblíbenou otázku paní, kterou jsem náhodně potkala.
"xx", odpověděla jsem škodolibě pravdivě s vědomím právě odjištěného granátu.
Výrazy tváře té dospělé ženy se nestačily střídat:: šok, pohoršení, odsouzení, nepochopení, rozpaky a ...že by?
" Taky bych chtěla kočku. Aspoň jednu. Ale když já nesmím."