...bafla na mě z Fejsbuku po předchozích přátelských frázích typu: "How r.u.? " Javeria. Javeria je jenou z mých přítelkyň, tedy v pojetí této sociální sítě. Pikantní na celé záležitosti je skutečnost, že Javerii je 12 let a bydí, šmarjá, nic si o těch přátelích nepamatuju, v Malajsii?
Docela ve mně hrklo, protože se mi, poměrně nepatřičně, vybavil Kantův kategorický imperativ, a jen jsem doufala, že teenagerka o něm nemůže mít ani šajn.
No o Kantovi asi ne, ale disputace, která následovala ( zase jsem se nechala nachytat a dala se do vrtuální diskuze), jej byla hodna.
Krásně jsme si povyměňovaly názory, mimochodem - ten její byl opřen o teorii, že chov krásných koček s doloženým původem zbavuje lidstvo potřeby osvojit si obyčejné kočky z útulku.
Nu což, řekla jsem si, pustím se do mezinárodní osvěty.
Moc mi to nešlo, přiznám se, že mi nechyběly argumenty, ale moderní zkratky nahrávaly mé oponentce. Prostě byla v psaní rychlejší a protože měla jasno i v tom, že anglická gramatika je přežitek, nestííííííhala jsem!
No abych vás nenapínala: po svižné výměně názorů a informací o stavu péče o bezprizorní zvířata u nich a u nás pravila Javeria, že sice nechápe, proč ty kočky chovám, když na chovu nevydělávám, ale že si o tom Česku teda něco přečte...třeba aspoň kde se ta divná země nachází.
A že teda jestli chci, tak ať si ty kočky chovám.
Možná bych měla jásat, že jsem nad Javerií Saman vyhrála...ale mám spíš takový dojem, že bych měla odvézt třeba velký pytel granulí do některého z útulků mimo velké městské aglomerace. Protože osud takových koček měla patrně na mysli Javeria.
A kdybych nebyla srab, vzala bych to nejlépe: s pytlem granulí tam, s kočkou v přepravce zpět - jen
nevím, co by si o mém počinu pomyslel Kant ( v jeho dílech kočce ni zmínka, pokud je mi vědomo).
Ale dvanáctiletá Javeria se svou útulkovou kočenkou , jasným názorem a odvahou jak vylepšit Svět je třeba jeho nadějí.
Žádné komentáře:
Okomentovat