Kompletně zblblá poselstvími ze současné politické scény jsem dnes téměř upadla na zadek při četbě E-mailu dánské chovatelky.
Přiznala, že kocourek, o kterého mám zájem, je nemocný. Postěžovala si, že jí uhynul čestvý vrh koťátek. Svěřila se se s bolestí, se kterou musela nechat odejít kočičku s nádorem, protože nebylo zbytí. Připustila, že není pánem situace a že budeme muset počkat, jak Příroda vše rozhodne.
A to vše, pěkně prosím, jen proto, že jí připadalo normální mi nelhat. Naservírovala mi všechny ty pravdy s přímostí tak přirozenou, že mě to na chvíli napasovalo do křesla.
Vůbec mi nepsala nic šokujícího - šokující na tom všem bylo mé zjištění, jak jsem přivykla barevným nepravdám, přibarvovaným polopravdám a pravdám účelově používaným .
A hned jsem si uvědomila, že prvním úskalím v práci felinoterapeuta je připravit klienta na to, že při relaxaci s kočkou uslyší pravdu, ó hrůzo, a to ze svých vlastních úst! Jeho rozpaky nezmizí ani při ujištění, této situaci bude přítomen sám, jen s kočkou.
Nějak jsme si od pravdy odvykli. Našemu vylepšenému světu příliš nesedí. Současně jsme se tím vzdálili svým seberegeneračním schopnostem a pomoc hledáme vně sebe.
" Já teda nevím. Říkala paní doktorka, že to máme u vás zkusit. No já bych mu teda radši dávala nějaké tabletky..."
Žádné komentáře:
Okomentovat